Oproti zažité klasice jsme letos zavítali na CopyCamp až po roce od doby, co se konal ten poslední. Důvod? Výroční 10. CopyCamp neměl být uspěchaný, a tak si pořadatelé dopřáli ke klasickým 9 měsícům ještě 3 navíc. Výsledek? 10 přednášek, které si jistě našly své publikum. V našich zápisnících se však prosadily pouze dvě. A tak nečekejte žádnou reportáž, spíše ódu na Michelle a Ondru.
Prachy, čas a fokus
Máte našetřeno dost peněz, 2 tisíce hodin až 20 let volného času a podpůrnou síť babiček, tchýní či terapeutů? Gratulujeme, můžete si dovolit napsat knihu.
Michelle Losekoot je mimo jiné autorkou nové, ale dle fronty na autogram již velmi populární knihy #Jak na sítě. Vysvětlila nám, že zatímco spisovatel je někdo, kdo vás za malou částku nechá nahlédnout do vlastní hlavy, s nakladatelstvím se to má jinak. Je to skupina nadšených lidí, kteří jsou schopni iracionálně investovat do představy, že vám za tu myšlenku bude někdo platit.
Když začínáte psát, vede vás k tomu většinou jedna z těchto dvou věcí – buď umíte psát, nebo jste na něco dobří. U prvního případu můžete brzy zjistit, že to vlastně není tak úplně pravda. Druhý vám zase vyvrátí provedené rešerše. Uvědomíte si totiž, že na trhu jsou mnohem větší borci.
Když vás ani tato prozření neodradí, pustíte se do psaní. Jenže nic není tak jednoduché, jak se zdá. Nejdříve musíte mít nápad, pak následuje příprava, ladění struktury, shromažďování podkladů, a teprve potom psaní. Do díla vám nakonec začne mluvit i redakce, načež usilovně přepisujete a krátíte.
Jak může vypadat mentální proces v této fázi?
- No to je pěkně debilní nápad.
- Jdu dělat do Tesca.
- Ještě jeden člověk se mě zeptá a…
- Doufám, že to nikdo nebude číst…
Když chcete napsat knihu, musÃte umÄt psát. A to můžete zjistit právÄ pÅi psanà - že to neumÃte. Perfektnà @Michelle_LSKT na #copycamph1 pic.twitter.com/6FwJrloB3f
— proficio (@PROFICIOcz) 10. ÅÃjna 2019
Otrlí spisovatelé se ale zakousnou a upnou k další metě. Jednou to utrpení přece musí skončit, ne?
Hotovo bude až:
- Knihu odešleme do tisku.
- Bude na pultech obchodů.
- Knihu pokřtíme.
- Nikdy.
Michelle ale všem v sále vzala iluze. Ani zapracováním poslední korektury nic nekončí. Stejně jako o jakémkoli jiném produktu musí i o knize lidé vědět, aby si ji přečetli. A tak je potřeba promyslet promo a nedržet se zbytečně při zemi.
Vysněte si nejlepší variantu. Chtěli byste, aby vaši knihu zpropagovali dejme tomu třeba Ondřej a Taťána Gregor Brzobohatí? Stačí jen párkrát zavolat a nebát se začít mluvit.
Vydat knihu o marketingu je jako vydat knihu s pÅedpovÄdà poÄasà na rok 2020. Je to tÄžký. Vždycky si ale musÃte vysnÃt tu nejlepÅ¡Ã možnou variantu a za tou si jÃt. #copycamph1 @Michelle_LSKT ð pic.twitter.com/i7uIeD3WuC
— proficio (@PROFICIOcz) 10. ÅÃjna 2019
Že psaní není taková sranda a romantika, jako třeba v Lásce nebeské, potvrzují i kolegové Michelle, kteří do českého rybníčka vypustili už několik autorských kousků. Jak to s tvůrčím procesem vlastně mají?
Proč začít psát:
„Chtěla jsem si takovou knihu sama přečíst!”
Co byste udělali jinak:
„Dal bych smlouvu přečíst právníkovi. Zálohoval bych. Měl bych daleko víc našetřeno.”
Jak jste psali:
„Po cestě z práce. Dělal jsem 9denní sprinty. Pořád, i při zastávce na benzínce.”
Spočítali jste si někdy, kolik vás to stálo?
„Nejsem sebevrah.”
Co vám nejvíc pomohlo:
„Prosecco. Hudba. Tchyně. Úspory. Jít se vyčůrat. Čistý stůl.”
A jedna životní rada, které bychom se dle Michelle měli při psaní neustále řídit?
„Děti a kniha jsou stejní v tom, že na ně budete pyšní až za pár let. Do té doby to musíte přežít.”
Lidé kecají, smiřte se s tím
Zatímco Michelle poradila, jak napsat knihu, UX protřelý Ondřej Ilinčev se s námi podělil o nejnovější poznatky z fungování lidského přemýšlení.
Uživatelské průzkumy jsou sice fajn, ale je potřeba je brát s rezervou. Lidé totiž bezostyšně lžou, obzvláště pokud se jedná o výzkumy týkající se jejich tělesných proporcí a zdraví.
Při cílení reklam i textu bychom měli být vždy co nejosobitější a mířit na konkrétní skupinu lidí nebo lokalitu. Můžeme použít třeba přirozené lidské instinkty, které nikdo nedokáže ovládat. Skvěle například funguje negativní social proof. Spočívá v tom, že lidé nemají rádi, když jsou jim ukazovány negativní příklady. Neodvolávejte se tedy na to, že ostatní dělají něco špatného. Raději řekněte, že „X lidí dělá něco dobře a vy můžete taky”.
Neukazujte lidem v textu Å¡patné pÅÃklady. Je to pro nÄ návod. @ilincev na @copycamph1 pic.twitter.com/rJONzgIz81
— proficio (@PROFICIOcz) 10. ÅÃjna 2019
Věděli jste, že největší šance na koupi produktu je v případě, že má hodnocení 4,2 až 4,5 hvězdiček z 5?
I koruna pomůže. Ačkoli se to může zdát jako to nejohranější klišé, lidé mají rádi pocit, že o všem rozhodují sami a nikdo je do ničeho nenutí. Pokud tedy pracujete pro neziskovku, nechoďte s prosbou o přesnou částku. Raději jim řekněte, že rozhodnutí je zcela na nich. Můžou dát kolik chtějí, nebo nemusí dávat nic.
Nejen Ilinčev, ale i my už víme, že když požádáme třeba jen o 1 korunu, lidé nám pravděpodobně dají víc. Přece jen už jsme je přesvědčili, že mají vytáhnout peněženku a udělat něco dobrého, aniž by si pak museli odpustit svou každodenní odpolední kávu.
