Nakupování se za poslední rok tiše přesunulo – zákazník už často nezačíná u regálu ani u vyhledávacího řádku, ale zeptá se asistenta. „Co mám koupit na guláš?“, „Najdi mi bezlepkové pečivo do 200 g.“ A dostane hotový výběr. Google Shopping, jeho AI přehledy i nákupní asistenti přitom nečtou jako první obrázek ani cenu. Čtou název produktu. Ten je pro algoritmus tím hlavním signálem, o čem produkt je, komu ho nabídnout a do jakého dotazu se hodí.
A tady přichází zádrhel. Většina e-shopových feedů totiž vznikla pro lidské oko, ne pro stroj. Název „Kel hlávkový, fólia“ člověku v regálu stačí. Algoritmu ale chybí polovina kontextu – jaká je to kategorie, jaká gramáž, jaké má vlastnosti. Produkt tak sice existuje, ale pro strojové vyhledávání je téměř neviditelný. A čím víc rozhodnutí přebírá AI, tím dražší tato neviditelnost je.
Přesně to jsme chtěli ověřit u Košíku na Slovensku: Dá se organická viditelnost produktů zvednout jen tím, že názvy přepíšeme do řeči, které algoritmus rozumí – bez jediné koruny navíc do reklamy?
